Buď a nebo.

9. května 2010 v 14:56 | Bajj |  DIARY / DENÍK
Nebaví mě blog.Vlastně baví ale chtěla bych něco nového.Nebaví už psát stále o jen o mě,deníky a etc.Chtěla bych přijít konečně s něčím novým..
*
Ale psát deníky mě prostě nebaví.
*
Zřejmě se na to vykašlu a udělám si pouze fotoblog a uvidím co dál.
 

Někdy si řikám,jaký důvod byl ten že jsem se narodila jako ČLOVĚK když jsem mezi lidmi tak nesvá?

7. května 2010 v 23:24 | Bajj |  DIARY / DENÍK
Už mi z toho všeho vážně hrabe.Nejen že mi lidská společnost nedělá dobře,ale cítím že brzy vybouchnu(nebo jsem už vybouchla) jako přítel?Je snad vina na mé straně nebo na nich?Nevím,ale vím že to DĚTSKÉ přátelství které jsem k hodně lidem chovala je pryč.
Jen pár lidem můžu věřit že se mě momentálně nechystají opustit..Například Ašchen moje spřízněná lidská duše,nebo Sian moje zvrhlá milující metalová sestra,nebo moje bláznivá Peťule s anglickým duchem,nebo moje rasta Hanička a barbie Lenička ..a pak ještě pár lidí,které jmenovat snad nemusím.Tihle lidé + moje máma mě drží nad vodou ikdyž o tom třeba nevědí..Děkuju.
I přesto mě děsí představa že ty osoby které ztrácím ztratím napořád.Byli to snad jen planné řeci?Proč jsem krucinál v těhlech věcech tak naivní..?!Já se v lidech (vrstevnících) prostě (občas) nevyznám.
*
Bajj

Exploration!

6. května 2010 v 18:11 | Bajj |  DIARY / DENÍK
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád, jen nemuset tu tebe zanechat.
William Shakespeare, Sonet 66
Citace ze sonetu mluví za vše.
až na jedu nepřesnost..neumřela jsem já,ale moje dvě spřízněné duše.
Chybíte mi..já, pouze ve společnosti lidí se necítím dobře..
 


,, Slyšel jsem jen: Foreste běž! A tak jsem běžel.“

4. května 2010 v 20:41 | Bajj |  DIARY / DENÍK
shrewfairy
Jojo,tenhle krasavec/obraz mi bude viset v mém "zebrovatém" pokoji :D <3
Poslední dobou čumim na filmy filmy filmy spouuuustu filmů.Zrovna dneska: Forest Gump,Modrá laguna,Koralina..to bude tim že jsem našla supr čupr stránku na stahování filmů.Pič :D :P
Zítra škola,pozítří škola..ach jak já to NENÁVIDÍM.Už aby byl nějaké volno,prázdniny,Anglie^^ prostě cokoliv,jen ne ta podělaná škola.
Tolik se dneska bráním tomu jít se učit!Gr.:/ Nazdar děcka.

2.kapitola / Příběh Kley Chalmersové

3. května 2010 v 19:10 | Bajj |  STORIES / POVÍDKY
Další kapitola povídky.V téhle kapitole se hlavně čtenář dozví kdo vlastně Klea Chalmersová je.

Ta dívka se jmenovala Klea Chalmersová čerstvá dvaadvacetiletá studentka veteriny.
Pokud by jste šli takových třista-čtyřista metrů od břehu jezera na kterém Klea seděla,našli by jste její dům.Starý dům,který se dědil z generace na generaci v rodině Chalmersových,patřil otci a její tetě s dvěmi dětmi.Otec Henry Chalmers byl farmářem,který zdědil mnění,čili byl i celkem zámožný obchodník a pro Kleu byl i nejlepším přítelem a spojovala je také smrt manželky Henryho a Kleyiny matky(zemřela náhle,hned po Kleyiných prvních narozeninách na leukémii).Teta Kate byla sestra Henryho..nastěhovala se k bratrovi ještě s dvojčaty povrchní Lizzie a primitivem Lessem za účelem pomoci s roční dcerkou,ale ve skutečnosti tohle v plánu neměla.Svého manžela roky podváděla se sousedem až ji nakonec vyhodil z domu i s dětmi a ona se rozhodla využít svého bohatšího bratra.Proč ne?Bude se mít dobře a z Kleopatry(tak se Klea jmenovala celým jménem,ale nikdo jí tak od smrti matky neřekl) si udělá služku.Dvojčata se ke Kleopatře chovali se stejným povýšením jako Henryho sestra.Ale jestli si myslíte že Klea byla něco jako popelka - jste na omylu.Tetin teror trval tak tři měsíce než otec Henry zasáhl.Tak se dvojčata i teta Kate chovali tak nějak přiměřeně a Klea měla prostor pro studium,pro vlastní zájmy a zastala třikrát víc práce než její teta.V celku se jim žilo dobře až na občasné hádky jako v každé rodině.Ale tak nějak všechno bylo fajn.
Klea která byla vždy nápomocná,každý jí ve vesnici měl rád za její dobré srdce a pro její krásný smích,ano ta která tu seděla u jezera Nessan jako postavička z druhořadého hororu?
Divák který by ji pozoroval a zřejmě neznal fakta, postřehl by tu krev na jejím bílém tričku, usoudil by že si ta dívka ublížila a nebo se ztratila.Ach kdyby..

Rebelant ^^

1. května 2010 v 18:46 | Bajj |  DIARY / DENÍK
Můj bože čarodky na Marvasu - Pro mě dopadly fajn ^^.Poznala jsem pár super dalších lidí,viděla jsem i mé staré známé(bohužel některé jsem nestačila pozdravit,bylo jich opravdu moc),s jednou dívkou jsem si jeden spor v klidu vyřešila a taky jsem byla v celku překvapená kolik lidí mě zná.Strašně lidí mě tam oslovilo jménem,některé jsem ani moc neznala ale byla jsem ráda :)
Bylo mi fajn,já narozdíl od většiny jsem byla celkem střízlivá (trocha vodky se spritem a ještě nějaká skotská bo co to bylo..) ..prostě to bylo nejvíc v cajku :))

Přidám za chvíli další díl povídky a..budu čumět na Family Guy.
Ach,takovéhle kalby by se měli pořádat častěji!

Nikdo neocení genialitu vašich slov více než váš pes.

28. dubna 2010 v 19:22 | Bajj |  DIARY / DENÍK
Zklátila mě skutečnost že se věčně přežírám(stejně je mi to na nic,když nestloustnu ani gram ://) nebo snad smutek a stest? Zřejmě obojí.Nejsem z cukru,proto vím že by mě samotné přežírání nemohlo dostat na den do postele - vždycky na tom musí mít podíl mentální strana mé osobnosti.Ale nestěžuju si..:D . . . 
Dnes jsem se škole vyhnula - skoro celou noc se z mého jícnu protentokrát stala jakási spojka z žaludku do kýblu.(Detaily detaily..).
Až na menší podráždění žaludku je mi ted dobře.Ovšem psychicky?Nedalo by se říct že mám zase nějakou krutou depresi,vždyt mám ted spoustu věcí na které se mohu těšim..ale jedna(?) věc která tu je,číhá na mě na ulici a touží mě vystrašit,mučit a pozřít, mi prostě nedá spát.Nedá a nedá a nedá!  
Kdekdo by řekl že se náhlé ztráty po čase zlepšují,ale vůbec to tak není.Ten kdo tohle řiká lže vám bud do očí nebo nemá sebemenšího šajna o tom jaký to je někoho,kdo s váma byl celý život,ztratit.
*** . Když tohle vidím je mi ze sebe a z lidské společnosti NA BLITÍ.Jak tohle vůbec můžeme dopustit?

1.kapitola / Příběh Kley Chalmersové

26. dubna 2010 v 18:03 | Bajj |  STORIES / POVÍDKY
_____________________________________________________________________________________
Podzimní ráno,ospalý North Yorkshire se probouzí.Je neděle.Obyvatel Londýna by si zřejmě přispal,ale na venkově lidi plně pracují už od pěti."Dnes bude nádherný den" pomyslí si každý venkovan toto ráno.Každý?..
U jezera kterému se říkalo Nessan příštího rána seděla na malém molu dívka v potrhaných džínech a v bílém tričku potřísněné rudou tekutinou.Dlouhé tmavě čokoládové vlasy jí vlály v mírném vánku.Špičky palců u nohy třela o hladinu jezera ze strany na stranu.Tváře,po kterých pomalu kanula jedna slza za druhou,měla sklopené k vodě.Pokud by kolem prošel nějaký místní, nepoznal by ji a ani by se ji zřejmě nezeptal kdopak to je a proč tu sedí takhle sama - na to by se ji příliš bál.Na tuto lokalitu a období tu dnes bylo opravdu teplo,ale kolem dívky paonovalo chladný vánek,každého už by zarazilo jen to.Seděla tu,skoro nehýbajíc jako bláznivá Viktorka u splavu a vypadala tak zkroušeně a tak prázdně.Ano - prázdně, její myšlenky,pocity byly daleko předaleko,nevěděla o světě.Pokud by alespon na tři vteřiny otevřela oči,její pohled by byl slepý.
Ta dívka se jmenovala Klea Chalmersová čerstvá dvaadvacetiletá studentka veteriny.


Kapitoly budou kratší,ale za to napínavější :P
Takže snad se bude líbit.


Trochu života do toho umírání!

25. dubna 2010 v 20:31 | Bajj |  DIARY / DENÍK
Člověk by se měl radovat z maličkostí.
Dneska v krásném prosluněném dni jsem neodolala a vzala si na zahradu u našeho čerstvě postaveném domku deku a knihu(Tentokrát: Zelená Míle od S.Kinga) a hodila jsem všechny starosti na chvíli stranou.Počkala jsem si na obzvláště krásný západ slunce a přemýšlela jsem nad tím jakým směrem se mám ubírat,na to jak jsem vyrovnaný člověk jsem měla v poslední době menší zmatek.Dnes jsem to ovšem vyřešila :)
Bylo mi prostě fajn tam venku na dece s knihou a tak jsem si nakonec řekla že bych měla žít z těch krásných maličkostí.A nebudu se tak kvůli škole stresovat..nechci aby ze mě byl neurotik,ale pořád je pro mě kariéra nejdůležitější,ovšemže.
Ach jak já nenávidim když mi někdo vnucuje že musím mít kupu dětí a starat se o neschopnýho chlapa!Já půjdu dál - jsem k tomu tak vedena,svatby a děti to neni nic pro lidi jako jsem já.Lidi dokáží být tak primitivní pokud jde o toto téma.Ach..
Zítra mě čeká se školou uklízení města.Těším se,ráda dělám něco co má smysl :)

ÚVOD / příběh Kley Chalmersové

23. dubna 2010 v 19:47 | Bajj |  STORIES / POVÍDKY
Pouze úvod.První kapitola by mohla být zítra,tak snad se vám příběh bude líbit :)

Vesnička v North Yorkshiru 1995
V krásné idylické britské krajině oplývající hojnou zelení a stromy,tam kde jediný zvuk vydávali ptáci v korunách stromů a mírně hučící potůčky,se odehrálo něco na co nikdo z místních lidí údolí Yorkshiru nezapomenou.Mluvím o místě kde se každý z každým zná a kde se nestává že by jelo po místní silnici víc aut než dvě za den - zde se uplatní pouze kola nebo kočáry.Místní neznají nic jako krádeže či pouliční rvačky,neznají sousedské šarvátky jelikož mezery mezi jednotlivými domy jsou minimálně v rozmezí jednoho kilometru.Mladí lidé se tu nezabývají o to jestli právě frčí tyrkysový svetřík pod kterým je vidět téměř vše nebo jestli tenhle má víc než tamten,ale nýbrž o to jestli dokáží uhlídat stádo ovcí před divokými psy.Ti starší se tu samozřejmě živí víceménně farmařením a chovem dobytka.Turisty spíše lákali exotické zájezdy,takže na výdělky od cestovní ruchu se tu nedalo spoléhat.Každý tu žije v symbioze - jak člověk s člověkem,tak člověk s přírodou.
Kdo by tedy čekal že na tak neuvěřitelně mírumilovném místě se odehraje něco tak brutálního?Je to stejně absurdní jako kdyby jste chtěli v dnešním světě donutit manažera-workoholika nějaké megakorporace k penzi.Ovšem - je to šílené,ale ne neuskutečnitelné.V našem případě bohužel..